Letošní účast: Raďas, Dan, Vašík, Peči, Dows, Lenka, JanaHa, Martina , PetrP (a na chvilku Máša) - 4 lodě na celou cestu

Fotky v Cloudu (pěkně po jedné).

Další odkazy:  Příprava, Účast, Archiv fotek

Historie Lenkou psaná.

O tom, že nás čekají vody nepoznané se dalo tušit už pár dní před odjezdem, kdy se postupně z různých důvodů odhlásila všechna admiralita. A těsně před odjezdem jsme přišli i o Janu Hy a tajemného Dušana, který už podruhé učinil pokus s námi jet na vodu, aby si to 5 minut před odjezdem zase rozmyslel.

Tentokrát se startovalo ve čtvrtek namísto ve středu. Vzhledem k počtu účastníků byl zrušen vlak a jely 2 posádky autem ve složení řidič Vašík, Lenka, Peči, Dan a řidič Raďaš, Martina, Dows. Petr Pinc se sice formálně vyskytoval u Raďase v autě, ale fakticky jel teleportem :-).

Ve Vyšáku jsme se bratříčkovali s partou ajťáků-pražáků „Wild water“, kterým jsme nabulíkovali, že Petr patří k nim. Dlouho to vypadalo, že uspějeme, ale nakonec nás prokoukli :-).

Nové role:

• Vašík – admirál v.z. a food výpečkový tester

• Dows – Dáša v.z. alias správce rozpočtu

• Lenka – správkyně fondu Radosti

Pátek

Ráno jsme tělo posílili trochou rakoviny ze spáleného hemenexu. Na Raďasovi sice oproti loňsku ubylo asi 10 kilo, ale jeho loď s ním i přesto nespolupracovala. Nejprve pod ním prasklo sedátko, pak hodil luxusního břehuláčka a o majstrštyk dne „cvaknutí se s Danem v coboutu“ se dělí s Pečim a Vašíkem, kteří se potopili na krásné volné vodě :-). U Veverek se podruhé konal tradiční Albert memorial turnaj, jehož vítězem je tým ve složení Peči, Vašík, Petr, kteří v tiebreaku zdolali Dana, Lenku a Raďase. V půl šesté se před námi konečně objevil Rožmberk a my se radovali, že máme půlku páteční cesty za sebou.

Poučení je jasné. Pokud se má cobout nechat unášet z Vyšáku k Fíkovi,  je nutné vyjet dřív než v jednu :-). Dojezd k Fíkovi byl náročný, sluníčko už pomalu mizelo a nám byla zima. U Fíka se k naší partě připojila i Jana Ha a znaveni (únavou i fíkovicí) jsme se těšili na nocleh v týpíčku.

Sobota

Probudili jsme se do krásného, slunečného dne s vidinou domácí snídaně, kterou nám slíbili v penzionu U Cihelny. Když už jsme si mysleli, že den nemůže být lepší, projelo kolem nás procesí 130 naleštěných WV brouků, kteří měli ten den sraz v kempu Vltava.  Takže jsme vyrazili za nimi. Zatímco si holky kupovaly pamětní trička, kluci se rozhodli se zničit během fotbalového zápasu. Skóre: Peči+Vašík vs. Dan+Raďas 10:6.

Lenka se s Vašíkem poprvé na vodě cvakla a zanechala tak ve Spolí svůj panensko-vodní věneček. Sluníčko pálilo, penízky z fondu Radosti se vesele utrácely a tak se stalo, že někteří  se v sobotu projeli teleportem. Nebudeme jmenovat, ale Dows si jistě rád počte, co se vlastně v sobotu událo :-). Možná proto také svolil být Pečimu za háčka.

Unaveni sluncem, znaveni alkoholem, projíždíme líně a hlučně kolem Spolí. Hledali jsme společnost, kterou bychom okouzlili naším šarmem a zaujal nás tajemný muž stojící na terase ve Spolí. Halekali jsme na toho chlapa a nemohli pochopit - proč má na sobě AQ triko? Byl to Máša! Po celou dobu vody byl duchem přítomen prostřednictvím zpráv i vzpomínek a najednou byl s námi. Zamáčkli jsme slzu a začali ho objímat a zahrnovat našima historkama z uplynulých hodin. Máša také potvrdil svou nezpochybnitelnou autoritu jakožto admirál, když jako jediný z nás identifikoval, co je „plť“.

V radostném rozpoložení jsme dojížděli do kempu Pod Krumlovem a těšili se na společný večer s Mášou. Kolikrát se nám podařilo cvaknout na cestě mezi Spolím a kempem už asi nedopočítám, ale za zmínku stojí utopení a ztracení Pečiho a Dowse lodi, kterou naštěstí Vašík dokázal zachránit.

Organizaci zábavného večera dostala na starost Vašíkova ČSOB robot asistentka. Už odpoledne avizovala, že nám bukla véču. Inženýři asi něco pokazili, protože si dáma popletla destinaci a jídlo nám domluvila v Rožmberku. Po chvilce váhání jsme rezervaci zrušili a zašli si raději k Bejkovi v Krumlově :-).

Většina z nás šla spát, Peci, Dan, Raďas a Máša se vydali na svůj tradiční noční tah Krumlovem, který začíná pokořením několika rund B52. Že mají kluci svá junácká léta za sebou se  dozvěděli od místní slečny, která jim doporučila oldies disco. Pak ještě zjistili, že jsou jenom debilni pádla, ale asi i debilni padlo je lepší společnost než místní hoši, protože se slečna ještě několikrát vrátila na pokec :-).  Oslava narozenin v klubu Maso v housce se tentokrát nekonala, vlastně se ukázalo, že se nikdy nekonala, takže je záhadou, co vlastně uplynulé roky slavilo... Máša v jednu odfrčel do Prahy (pak si ještě 2 týdny stěžoval že je nemocný) a kluci se ve 4 ráno dopotáceli do chatky.

Neděle

Holky si vyhodily z kopýtka a užily si luxusní snídani u Itala. Luxusní byla za prvé tím, že nebyla vajíčka a že kafe bylo fantastický a za druhé nemusely poslouchat opilecké historky z nočního tahu. Tušily jsme, že o ně neprijdeme, však na to byla celá neděle :-). 

Zpátky do našeho nedělního programu jsme zařadili Milana a jeho obří krkovice, všude jinde bylo stejně zavřeno. Pak jsme zapnuli motory a jeli naplno. Počasí nám přálo, v Koruně jsme dali rozlučkovou koupačku a hurá domů. Díky všem, bylo super, tak zas za rok :-). 

P.S.
Do příštího roku nám ve fondu Radosti zůstalo 1 315 Kč.