Letošní účast: Dáša, Raďas, Dan, Vašík, Peči, Dows, Lenka, JanaHy, Růženka, LukášZ, Kulík, PetrP, Máša, Franta

Fotky v Cloudu (pěkně po jedné). Zapnul jsem možnost komentářů k jednotlivým fotkám, tak se nestyďte. (asi jen pro přihlášené do google účtu)

Další odkazy:  Příprava, Účast, Archiv fotek. Jo a jsou doplněny i Tváře.

Cesta z města

Památného dne 2.6 se jelo vlakem, po pár covidových letech. Jen Máša+Raďas, Dáša+Dows a Jana+Franta jeli autama. Vlak měl samozřejmě zase výluku. Ne že by to někomu vadilo, přijeli s báječnou náladou.

Auta sledovala polohu přes WhatsApp nebo Latitude, nicméně Raďas zvítězil (první pivo ve Vyšáku). Vlaková skupina koupila lístky a přibrala i Lukáše v Benešově, ten pak musel přidat, aby zapadnul. Z vlaku se Lenka pokoušela objednat 8 smažáků. Neuspěla.

Dan cestou ztratil vak s občerstvením a shodou okolností měl druhý den Peči ten stejný, tak mu ho půjčil. A taky v něm měl tu stejnou láhev, ale prázdnou, tak to určitě nebyla ta Danova. Peči: Dan pořád něco ztrácí, většinou první místo.

Cesta vlakem končila dlouhou cestou přes most. Střídali se tam psychologové a tak nakonec z něj nikdo neskočil.

Když už jsme se teda sešli, byli jsme i na vodě.

Teda začalo to ještě večer, když se nenašel účetní. Máša použil android aplikaci, do které se všechny výdaje posílaly. Nakonec to šlo i dát dohromady ale trochu se bál, aby se to někam neztratilo. To že se nám to letos dost prodražilo, nebylo aplikací, ale podstatným zdražením všeho, na co Inge sáhla. Inge je půjčovna, ne nějaké nová slečna. Příště prý vede kasu Dáša - asi použije raději papír. Co se fondu radosti týče, byl úplně zbytečný. Co se do něj dalo, do pár hodin bylo pryč.

Protože ale byla aplikace, šlo z větší části udělat i inventuru. Něco chybí ale moc toho nebude.

Přes sliby, že v 8 zavřou, bylo otevřeno docela dlouho a bylo i něco k jídlu. Když jsme chtěli jít spát, občas někdo neměl kam (protože shodit na zem Pečiho se nikomu nechtělo. Tak jsme přestěhovali pár matrací a docela to šlo.

Ráno si Máša koupil klobouk. Už nikdy si nekoupí klobouk. Vždycky, když si koupí klobouk, utopí ho nejpozději na Herbertově.

Auta převážela po ránu sem a tam, takže všichni se kolem jedenácté ocitli na vodě. Úžasné - jak máme ten dlouhý úsek před sebou, zvládáme to i před polednem.

U Veverek dokonce turnaj, bylo moc hráčů. Jak to vlastně dopadlo: Dan byl druhej, ale to se vědělo už před začátkem turnaje :). Pak jsme pádlovaly a pádlovali a s krátkou zastávkou u Nojdy dorazili tuším před šestou k Fíkovi, kde jsme měli zamluvené teepee. Ta louže v něm nebyla, když jsme se tam stěhovali - to až pak, když jsme šli z hospody. A Lenka se tam poprala s nějakou havětí, slimáky myslím. Část výpravy spala přes silnici v boudě u hospody. Fíkovice byly jako obvykle - večer i ráno.

Tentokrát nás Dáša a Dows opustili hned v sobotu ráno, že prý uspořádali nějakou Sázavu. To je prý jiná řeka, taky kolem ní jede vlak. Třeba to někdy zkusíme, jestli se tam nedá z Vyšáku dojít.

Hned jak jsme před polednem vstali a otočili auta, hladově jsme se vypravili k Vikingovi. A pak přes jezy a krátkou zastávku ve Spolí do kempu U Trojice. Tam, jak už je zvykem, jsme přečkali slejvák a poté jsme mohli do města. Franta našel hospodu (hostel u řeky), asi si ji zopakujeme a poté bar s několika dobrotami a cesta do kempu. A samozřejmě někdo zase šel oslavit něčí narozeniny - teda jen ti, kteří tam byli vpuštěni / nebo se vecpali.

V neděli cesta k Milanovi na maso. Teda chtěli jsme zkusit žebírka naproti ale tam to bylo nějaký chudý. Tak jsme vyčkali něco kolem hodiny na vepřové u Milana a dorazili včas do Koruny - na vlak. Jo a místní hospůdka s výhledem se nějak pokazila - teda ji zrušili.

Teploty se nám daří držet nad průměrem a voda teče spíše, když máme střechu nad hlavou.

A cesta do města, z klávesnice Pečiho

Cestou zpět jsme už v Koruně nabrali 15 minut zpoždení, české dráhy nás ochránili tím, že přípoj měl zpoždění půl hodiny, tak jsme ho v přehledem stihli. Bohužel jsme si stihli koupit rum a kolu :). Ve vlaku pak v kupé pro ženy se průvodčí ptala Lenky, jestli ji moc neobtěžujeme a jestli nás nemá vyvést. Nás se diskriminačně na nic nezeptala.
Po zbytek cesty už nevím, nějaké přesupy, příjezd do Prahy o hodinu později než bylo plánováno. Ten poměr koly a rumu jsem měl týden v ledničce než jsem koupil další kolu aby se to dalo pít :)

Z cesty autama žádná významná událost hlášena nebyla.

Drobnosti na konec

Růženka: Já už si nepamatuju nic. Vlastně jenom to, že to byl veskrze cyklistický výlet

Raďas: Já si domů přivezl jednu pneumatiku navíc..

Jana: Týjo, jestli bych se přecijen neměla někdy odvážit jet vlakem. Dáša: Jani, já absolvovala vlakem 20. ročník a je to opravdu velký zážitek, na který se nedá zapomenout, protože si nic nepamatuješ.

Poměrně bohatou historii diskuse lze najít na kopii WhatsApp.

Příští ročník je 30 výročí, 1.-4.6. Ale sejdeme se už ve středu 31.5 a 1-3.6 se jede na vodě. V neděli závěrečná party u Marjanky, končíme tedy možná už v Krumlově? a nějak se musíme dostat na tu samotu.